Jak je možné, že je oblečení tak levné? Zamýšlíte se někdy nad tím, co všechno za výrobou jednoho kusu stojí? A víte, že jakémukoliv kousku oblečení trvá zhruba 2 roky, než se od prvního semínka dostane k vám do skříně?
Co zahrnuje výroba a uvedení na trh?
- pěstování primární suroviny,
- doprava primární suroviny ke zpracování na přízi,
- zpracování příze,
- doprava k barvení a samotné barvení,
- doprava k finální úpravě,
- finální úprava na hotovou látku (změkčování, srážení, potisk...),
- doprava do výroby (šití),
- doplňkový materiál a doprava každého dílu zvlášť (knoflíky, cedulky, potisky, druky, gumy) – nutno podotknout, že na každý materiál je jiný dodavatel,
- stříhání,
- šití,
- případný další potisk,
- kontrola a balení,
- doprava do skladu,
- doprava obalů,
- skladování,
- focení a prezentace zboží,
- marketing (tím nemyslíme jen reklamu, ale vše, co produkt potřebuje pro uvedení na trh),
- expedice k zákazníkovi,
- případné reklamace či výměny zboží.
To jen ve zkratce. U fast fashion kousků ale nesmíme zapomínat ani na další položky:
- ohromná spotřeba vody (na pěstování, přeměnu na finální látku),
- tvorba velkého množství odpadu (chemikálie spojené s úpravou látek),
- emise vynaložené na všudypřítomnou dopravu,
- vysoké náklady na prostory, strojní vybavení a lidský faktor,
- náklady spojené se snižováním emisí celého procesu.
Stovky lidských úkonů i ujetých kilometrů
Celý proces obsahuje stovky transakcí, dodavatelů, kilometrů i lidských úkonů – s tím je spojená i velká chybovost a vysoké náklady. Kolik může jeden kousek urazit kilometrů, když se firmy nesnaží optimalizovat? Podívejte se na tradiční výrobní řetězec.
Pěstování bavlny (například v Bangladéši) → doprava do Rumunska ke zpracování na hotovou látku (7 500 km) → doprava do Itálie pro finální úpravu látky a přípravu k prodeji (1 600 km) → doprava do Turecka na šití (2 700 km) → doprava hotového výrobku do České republiky (2 400 km) → doprava obalů z Číny do ČR (7 000 km) = 21 200 km, to je vzdálenost, kterou běžně překonává jeden textilní produkt.
Pokud se budeme bavit například o džínách, můžeme se dostat na číslo ještě mnohem vyšší, a to zejména díky velké spoustě dalších procesů, které jsou k výrobě džínů potřeba.
Už určitě tušíte, že například tričko za 200 Kč musí někde na svou cenu vybrat daň. Ano, na porušování lidských práv, poškozování životního prostředí, na podpoře státu pro udržení nízkých cen surovin ze třetích zemí, nebo extrémní podpoře svého exportu.
Jak to může vypadat, když se značka snaží?
Podívejte se například na náš výrobní rádius:
Pěstování bavlny například v Bangladéši (ano, to zůstává díky geografickým podmínkám často stejné) → doprava do ČR ke zpracování na hotovou látku (7 500 km) → v ČR finální úprava látky a příprava k prodeji (0 km) → doprava na šití v ČR (200 km) → doprava hotového výrobku po ČR (200 km) → doprava obalů z ČR (100 km) = 8 000 km.
To je vzdálenost, kterou běžně překonává jeden náš produkt, kdy se kromě pěstování primární suroviny (což u nás není možné), provádí celý výrobní řetězec s českými dodavateli na českém území. Pokud navíc vezmeme v potaz, že někteří naši dodavatelé pěstují bavlnu v Portugalsku, Španělsku nebo Turecku, pak se výrobní rádius může snížit až na cca 3 000 km.
Pozn. to že se něco pěstuje v Číně nebo Bangladéši není špatné, každá plodina vyžaduje rozdílné klima a je správné ji produktovat tam, kde se jí daří nejlépe (samozřejmě pokud jsou dodržovány všechny standardy - o to se může postarat například certifikace GOTS).
Co z toho plyne?
Pokud by všichni výrobci na světě:
- respektovali lidská práva,
- prováděli výrobu dle ekologických standardů,
- neměli postaven úspěch na ohromné podpoře některých států,
- využívali kvalitní materiály s nízkou uhlíkovou stopou,
- nevyužívali extrémních cenových rozdílů a nepřeváželi každý kus na několik míst.
Pak by například jedno bavlněné tričko mělo stát minimálně 1 000 Kč.
Co by nám to přineslo?
- extrémní snížení uhlíkové stopy,
- dlouhotrvající produkty o zcela jiné kvalitě,
- přirozenou zaměstnanost, která by nebyla tlačena na minimální úroveň, kterých není možné dosáhnout díky rozdílným podmínkám,
- efektivitu firem pro inovace, neboť by na každém produktu mohla vznikat přirozená marže,
- snížení objemu produkce při stejném finančním obratu (méně surovin, stejně peněz),
- snížení odpadů z textilního průmyslu, protože by lidé díky vyšším cenám kupovali méně a více si rozmýšleli jak se zbožím naloží a tím pádem i výrobci vyráběli méně.
Kolotoč by se točil stále, lidé měli co nosit a firmy co vyrábět. Rozdíl je však v tom, že lidé by neměli věci zbytečné a firmy nemusely zbytečné věci vyrábět v ohromném množství, aby měly na jejich zaplacení.
Co s tím děláme my a co můžete vy?
My se ptáme našich dodavatelů na jejich výrobní řetězec a snažíme se vše optimalizovat.
Vy se můžete zajímat o značky, které to dělají podobně, podporovat je, ale v každém případě nakupovat méně a kvalitněji. Kdybychom to dělali všichni, časem přeplněné koše s kousky za 79 Kč zmizí.
Pozn. Všechny výše uvedené údaje jsou orientační a zjednodušené pro zobecnění tematiky.
With respect to you and nature!
