Tomáš Jetela jako architekt bizarního bytí

Byla Vaše cesta k malbě rozhodnutím, nebo spíše postupným odhalováním něčeho, co ve Vás bylo přítomné odjakživa?

Bylo to postupné uvědomování si něčeho, co se jevilo jako důležité a co se postupem času stalo fascinací. A tudíž se nakonec proměnilo v pevné rozhodnutí a v neochvějné přesvědčení o vlastní identitě.
 

Co pro Vás dnes znamená úspěch? Je to stav, uznání, svoboda – nebo něco, co se neustále proměňuje?

Úspěch je iluze. Picasso zažil větší úspěch než já, ale je lepším či významějším malířem? Zmínil jsem ho, abych vyzdvihl absurdnost pojmu. Všeobecně se má za to, že úspěch musí potvrdit "vyšší instance". V umění galerie, kurátoři, kritici, sběratelé atd., ale mají snad oni patent na to glorifikovat svůj subjektivní pohled, resp. kdo ví co je "dobré", kdo vidí věci "správně", kdo má tu moc odhalit "genialitu"? Asi vás napadne, že píšu o úspěchu všeobecně, tedy se zeptáte co znamená pro mě. Jak jsem se zmínil, tohle slovo ztrácí pro mě na významu, je prázdné. Možná to nevím, protože jsem to nezažil. Každopádně zmiňujete "stav".. tomu moc nerozumím, ale v jistém smyslu je úspěchem stav mysli, kdy neexistuje neúspěch.. pak "uznání".. na tom mi nezáleží a nakonec "svobodu".. ano svoboda je nejdůležitější a paradoxně nedosažitelná, resp. nikdy nebude absolutní. Když to čemu říkáte "úspěch" přinese hromadu peněz, je to úžasné, dovolí vám přiblížit se ke svobodě. Čím víc peněz, více svobody, ale vždy bude mít hranice. Asi to mohu zjednodušit.. úspěch = peníze = svoboda.

 
Váš rukopis je výrazný a čitelný. Je to vědomá konstrukce, nebo přirozený otisk Vaší povahy, který se do tvorby nevyhnutelně propisuje?

To netuším. Analytické myšlení vytváří cestu na které se často rozhodujete intuitivně. Takže je to asi obojí, racionální konstrukce i otisk charakteru.

 
Jaký je Váš vztah k oblečení?Je to ochranná vrstva, forma ticha, nebo další jazyk, kterým se světu sdělujete?

Oblečení je pro někoho ochranná vrstva nebo forma ticha? Zajímavé. Nebo jazykem, kterým se sděluje světu? V tomto kontextu je těžké odpovědět. Oblečení nemůže mlčet, ale také nic neříká. Napadá mě, že je to "maska". Buď se chci skrýt před světem nebo jej oklamat, ukázat že "já" neexistuje, resp. je jich nekonečně mnoho.

Jakou roli ve Vaší tvorbě hrají barvy, materiály a struktury? Jsou pro Vás prostředkem harmonie, nebo spíše způsobem, jak vytvářet napětí a klást otázky?

Pokud se objeví harmonie nebo napětí nebo otázka je to určitě skvělé. Ale když budu chtít cítit harmonii, zajdu do lesa, když budu chtít zažít napětí, kouknu na film a na otazky narazím ve filosofii. Obraz je o něčem jiném, těžko vyjádřit slovy. Je to kouzlo. Práce s hmotou a barvami alchymie. Magie proměny myšlení v realitu.

 
Kde se rodí Vaše nápady na tvorbu, myšlenky – v klidu a soustředění, nebo v pohybu a střetu s okolním světem?

Nápady přicházejí nečekaně a v různém rozpoložení, v klidu i při střetu s realitou. Často ve stavu soustředění se při práci na rozpracovaném obraze, v jakémsi "transu". Dalo by se dokonce říci "ve změněném stavu mysli", který je vyvolaný absolutním se ponořením do právě probíhající činnosti a nové idee se rodí na "pozadí" vědomí.

 
Má pro Vás malba spíše charakter dialogu – se sebou samým, s divákem, nebo s dobou, ve které žijeme?

Malba může být jistou formou dialogu na určité rovině, nevyhnutelná interakce se sebou, divákem i dobou. Vyvolává nespočet vztahů se světem. Ale otázka, kterou si musíme položit zní: chce autor vést vědomě tento dialog, záleží mu na tom, aby něco sděloval? Ke komunikaci můžeme přeci zvolit vhodnější média. Malba je začarovaná, zakódovaná, matoucí, nesrozumitelná.. plná hloubky a smyslu, ale i prázdná a bez významu. Obsahem může být i absence obsahu. Malba je tu pro všechny a pro nikoho.

Co se snažíte prostřednictvím své tvorby uchovat, zpomalit nebo pochopit – a existuje něco, co slovy vyjádřit nelze, ale obraz to dokáže?

Jde tu o cyklicky se otevírající prostor, o tekutý horizont, neuchopitelnost metastázy, posouvání či překračování hranic.. Nelze se ničeho dopátrat, jen tušení a další otazníky.. navždy. Slova se jeví jako systém, jak si zjednodušit pro sebe svět a pokusit se jej vysvětlit. Malba jej komplikuje a marně se jej snaží uchopit.

A nakonec – Kdyby Vaše obrazy mohly samy sebe shrnout do tří slov, která by to byla?

"Nestandardní bizarní bytí".  

Pánská flanelová košile s límečkem – Black

Za hranicí slov

Závěrem lze říci, že tvorba Tomáše Jetele je neustálým balancováním mezi magií proměny a přiznanou prázdnotou. Malba pro něj není nástrojem k vysvětlování světa, ale prostředkem, jak jej v celé jeho složitosti uchopit a snad i trochu zkomplikovat. Jeho díla, tak zůstávají fascinujícím kódem, hlubokým, matoucím a osvobozujícím zároveň.